Northland

Nenáročné treky po ovčích pastvinách s úžasnými výhledy a skvělé koupání a kajakování kolem nádherného pobřeží.

A po setmění, v moři, modře svítící plankton! Wow!

KDE PŘESPAT?

Sullivans bay slouží jako výchozí bod k okolním kempům, nepřístupným autem.

Te Muri Beach Campground & Mita Bay Campground (dojdete sem pěšky či lodí) a Lagoon Bay Campground - dostupný pouze lodí.

My využili čtvrtou možnost, jediný kemp, který byl přístupný i autem: Sullivans Bay Campground a byli nadšeni. Komorní velikost, pár kroků od oceánu, super travnatá plocha na postavení stanu, dostupná pitná voda a čisté wc. Co víc si přát.

2. Tawharanui Regional Park

Dlouhá, bělostná písečná pláž, která je právem pokládána za jednu z nej na plavání a surfování poblíž Aucklandu.

V těsném okolí je přírodní rezervace se spoustou ptactva, můžete zde vidět mimo jiné chráněné dotterels a dokonce i ptáky kiwi (ty tedy jen v noci a s červenou baterkou, bílého světla se bojí!). Určitě vyzkoušejte některou z místních stezek, my 100% doporučujeme Ecology track, vedoucí podél pláže, pastvinou i nádherným lesem.

KDE PŘESPAT?

Tawhranui Campground - rozlehlý kemp přímo uprostřed přírodní rezervace na pobřeží oceánu. Na to, že je to velmi populární víkendová destinace Auklanďanů a i za nás tu bylo plno, je tu tolik místa, že nám přecpaný vůbec nepřipadal. Najdete tu suché wc, pitnou vodu a krásné chodící stezky všude kolem.

3. Waipu caves & Whangarei

Jedno z míst na NZ, kde můžete na vlastní oči a zdarma spatřit speciální, ve tmě modře svítící "červíky" glow worms.

Poprvé jsme naše autíčko otestovali na drsnější cestě, protože posledních pár km k jeskyním byla pouze "gravel road".

Přežili jsme ve zdraví a ani jsme se naštěstí uvnitř, v černočerné tmě, nevymáchali ve všude přítomném bahýnku (což by občas v žabkách na kluzkých kamenech nadlidský výkon).

Marťa se rozhodl počkat venku s Onďánkem, kterému jsme to pro změnu s berlema a ortézou zatrhli my a myslím, že nakonec byli i rádi.

Přitom, člověk by od bahna vůbec být nemusel. Až na zpáteční cestě jsme zjistili, že bohatě stačí vlézt na začátek jeskyně do tmy a zhasnout baterku.

Všude kolem vás se to najednou rozsvítí jako tajemná noční obloha s milionem hvězd. Více info zde.

Whangarei

Ideální, tak akorát velké město k dokoupení zásob. V našem oblíbeném (a nejlevnějším) Pak´n´Save jsme dokoupili zásoby jídla a v "The Warehouse" sehnali za pár stovek chybějící kempovací výbavu.

KDE PŘESPAT?

Motutara Farm

Soukromá, 75ha tradiční farma, se 3 nádhernými plážemi a superb zázemím pro kempování.

Vyhlídli jsme si ji již na aplikaci Campermate a když nám ji vychválila i jihoafrická rodinka z prvního kempu, neváhali jsme.

Dechberoucí východy i západy slunce, perfektní poloha mezi pohádkovými kopečky jako z Pána prstenů a pár kroků k oceánu. Prostě opět úžasné!

U kluků toto místo zatím vede žebříček nej míst ke kempování.

4. Termální prameny a koupaliště Ngawha Springs

Nenápadné, neturistické místo, kousek od cesty, na které jsme narazili opět náhodou a určitě stálo za to.

Vychytali jsme zrovna parný den, takže jsme počkali až do večera, abychom do teplé minerální vody vůbec vlezli a neupekli se úplně. Člověk by si řekl, že je totální blázen, lézt do horké vody vprostřed léta, ale nelitovali jsme ani chvilku.

Bylo úžasné střídat teplé bazénky s těmi opravdu horkými, všude to bublalo a vonělo sírou a navíc nás tam bylo opravdu jen pár. Zéland je opravdu úžasný...

KDE PŘESPAT?

Cowshed camping site

Farma, vprostřed ničeho, ale se sprchou, ledničkou, elektřinou a fajn posezením ve stínu. Na jednu noc super a od termálů pár kilometrů.

5. Opononi

Přímořské městečko s infocentrem, minipláží a také místo, odkud se dá dostat lodí na protější stranu zálivu, kde si můžete užít sandboarding na vysokánských písečných dunách.

K nelibosti našeho Kuby jsme tento, zajisté adrenalinový, zážitek pro tentokrát vynechali a vyrazili jen na nedalekou vyhlídku nad městem, kde jsme si udělali obědový piknik.

6. Waipoua Forest & Kauri walks

První malý trek, který zvládl s berlema i Ondrášek.

Šli jsme prastarým, chladivým lesem, obdivovali obří kauri stromy a s úžasem došli až na konec, k 2. největšímu velikánu Nového Zélandu, jménem Te Matua Ngahere (otec lesa), starému víc než 2 tisíce let.

Dál vedla vnitrozemím klikatá, kamínková cesta, která se později změnila už jen na gravel road.

Naše auto začíná připomínat pravé cestovací vozidlo, co už něco zažilo 😊

Trounson Kauri Park campground

Malý kemp přímo na hranici Trounson Kauri parku. Pár desítek metrů za stanem vám rostou obří Kauri stromy a v noci vás budí řvoucí ptáci kiwi, kterých jsou tu mraky.

7. Procházka mezi velikány a noční hon na ptáky kiwi

Ondráškovo zranění má i své výhody.

Sice jsme vynechali komerční sandboarding na dunách poblíž Opononi, ale za to jsme si parádně užili procházky pralesem a majestátné, v současnosti hodně diskutované a chráněné Kauri stromy.

Poslušně jsme si na čisticí stanici před vstupem na traily opucovali a ostříkali boty, vešli na lávky alá Mechové jezírko na Rejvízu a pak už jen s otevřenou pusou koukali kolem a žasli, jak je možné, že tito "obři" mají jen plitké, povrchové kořeny a příroda je udělala tak zranitelnými, že je údajně může zabít i zrnko hlíny, či semínko, utkvělé na botě z předchozího treku.

To pravé dobrodružství nás čekalo ale až za tmy - výprava za ptáky kiwi.

Po desáté večerní jsme se přidali k dalším spolukemperům s červeným světlem baterek (my teda s naší obyčejnou baterkou zabalenou do Martínkových červených kraťasů 😊) a vyrazili jsme do lesa.

Neměli jsme ponětí, jakou strategii zvolit, zda zajít do hloubi lesa, stát na místě a čekat, nebo pomalu jít a snažit se v polotmě mžourat kolem a pokoušet se kiwi v hustém porostu identifikovat.... Nakonec jsme zvolili mix předchozích dvou metod a zastavili se ve chvíli, kdy to vedle nás začalo pořádně šramotit. Tipovali jsme to na králíka, které jsme tu za světla viděli pobíhat, kiwiho jsme si představovali jako tiše našlapujícího, plachého ptáčka....

A omyl! Opravdu po pár minutách z křáčí vykoukla černá kulička s oranžovým zobákem a namířila si to přímo k nám. Stáli jsme a ani nedutali. Svítila jsem nesměle pod nohy a kiwi, místo aby se světla a nás bál, tak jako by byl spíš zvědavý, co je to za blbce s mini baterkou, obalenou v červených kraťasích, se rozhodl nás prozkoumat. Dupal nám 20 cm od nohou a funěl a očmuchával nás jako ježek. Fakt sranda. Po pár minutách, kdy Honza trnul, zda ho zobne do palce v žabkách, usoudil, že k snědku nejspíš přece jen nejsme, otočil se a odfuněl dál po cestičce do tmy.

A my jsme si splnili další z našich velkých snů, vidět ikonického ptáka NZ ve volné přírodě.

8. Kai Iwi Lakes

Z hustých lesů rovnou ke krásným jezerům jižněji na západním pobřeží.

Písčité břehy a blankytně modrá voda jako z cestovkových katalogů.

Zajímavé bylo, že lem jezera byl vždy velmi plitký, s teploučkou vodičkou po kotníky a max do půlky stehen a pak, po pár metrech najednou skok, voda ztmavla a rázem jste byli v hloubce.

KDE PŘESPAT?

Pine Beach campsite

Přímo na břehu největšího ze tří jezer. Základní vybavení, placené sprchy a dětské hřiště (takže kluky jsme víc neviděli, než viděli 😊)

Dnes je zataženo, přeháňky a my přemýšlíme, co dál. Přehodnotíme cestou původní plán, vynecháme přímořský camp pod Dargaville, který má sice super recenze a je za pár peněz, ale vzhledem k počasí bysme tam stejně celý den trávili v autě.

Slovo dá slovo a my jedem dolů pod Auckland. Nakonec to je na celý den, ujedeme dlouhatánských 413 km a já cestou googlím, kam vůbec dnes složíme hlavu.

Vzhledem k tomu, že je čtvrtek a víkendy jsou na plážích blízkou Aucklandu napráskané místními, zavrhujeme i tak předražený Coromandel a jedeme dál a dál na jih.

Ondráškova noha je každým dnem lepší, ale na treky v horách to ještě není, takže volíme opět moře a k večeru dorážíme do malinké, pohodové rybářské vesničky.

Pokračování ZDE